25. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Am 8,4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"



Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.



EVANGELIUM Lk 16,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, našel jsem v dnešních čteních jedno souvětí, které mi připadá pro tuhle chvíli docela důležité. Je to ve druhém čtení, z listu svatého Pavla svému učedníkovi Timotejovi:   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.

Jak asi ty větší z vás ví, brzo si my dospělí budeme ve volbách vybírat, kam bude směřovat naše země. Možná byste si, děti, řekly, že se vás to vůbec netýká- že to jsou věci pro nás dospělé, podobně jako třeba řízení auta nebo pití kávy. A že stejně volit ještě nemůžete. Jenže maminka a tatínek vám můžou vysvětlit, že to, jak budeme my dospělí teď volit, bude hodně důležité pro to, jak budete vy žít v budoucnosti. A i když vy volit ještě nepůjdete, můžete se aspoň modlit za nás dospělé, abychom si to nepokazili – a abychom to nepokazili vám.

 

Milí bratři a sestry,

Přiznám se vám, že s podobenstvím o nepoctivém správci - respektive s jeho pochopením - jsem měl dlouhou dobu problém. Jeho poselství se neshoduje s žádným jiným Ježíšovým podobenstvím – ať již s takovým, které má v obrazech ukázat dobrotu a velkorysost Otcovu, nebo s jakýmkoli podobenstvím o Božím království; případně s takovým, které vyzývá k pokání a obrácení. Nevíme si příliš rady s tím, proč pán místo pochvaly svého bývalého správce nepotrestal, a proč se prozíravým jednáním nazývá podvodné umazání dluhu (pokud ovšem, jak říkají někteří biblisté, správce neumazal lichvářský úrok, čímž by vlastně dlužníkům zjednal na vlastní pěst spravedlnost).

Klíčem k pochopení je tu tedy nejspíš přesně to, jak toto podobenství vykládá sám Pán ve druhé části dnešního úryvku.  A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.

Je to výzva k tomu, co bylo nakonec smyslem jednání nepoctivého správce. To, jak jednal s komoditami svého pána – ať již nad tím můžeme jakkoli vrtět hlavou a považovat to za nemorální skutek – mělo jediný účel. Byla to výslednice jeho úvah o tom, co udělá, aby ho lidé přijali k sobě do domu. Tento výraz neznamená jen to, aby měl bývalý správce střechu nad hlavou, až  ho z domu jeho pána vyženou. Přijmout někoho do domu znamená přátelství a společenství, znamená navázání vztahu. Otevřít někomu svou domácnost znamenalo v jistém smyslu pustit si ho k tělu, sdělit mu o sobě něco, co můžeme sdělit jen blízkým lidem. Důležitý text je v tomto smyslu úryvek z první kapitoly evangelia podle Jana.

Na druhý den zase Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ ‒ to přeloženo znamená Mistře ‒ „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ ‒ to přeloženo znamená Kristus  (Jn 1,35 – 41).

Ježíš zve své dva budoucí učedníky k sobě domů, a tím s nimi vytváří vztah, společenství – a zároveň jim zjevuje svou identitu. Kdyby s ním Ondřej nestrávil tento čas, nemohl by později svému bratru Šimonovi říci: našli jsme Mesiáše.

Nepoctivý správce si z nespravedlivého mamonu získal přátele – použil pomíjející skutečnosti k navázání vztahu. Proměnil to, co jednou nebude, v to, co jediné přechází nezměněné z tohoto světa do věčnosti.