3. neděle velikonoční C 2025

 

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.  

 

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.
 


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b 

Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja. 

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. 
Odp. 
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. 
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! 
Odp.



2. ČTENÍ Zj 5,11-14 

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.  

 

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.



EVANGELIUM Jan 21,1-19
 

Slova svatého evangelia podle Jana.  

 

   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! "
 ____________________________________________________ 

 

 Slůvko pro děti: 

Milé děti,
Určitě si ještě pamatujete, že Petr Ježíše po jeho zatčení třikrát zapřel  - to znamená, že se ze strachu nepřiznal k tomu, že byl jeho učedníkem. Možná mu byl ten rozhovor s Ježíšem z dnešního evangelia hrozně trapný; možná si myslel, že Ježíš řekne, že když byl tak málo statečný, tak si za hlavu církve vybere někoho jiného. Ale Ježíš o tom Petrově selhání vůbec nemluví. Ptá se na něco, co je mnohem důležitější než to, že se Petrovi něco nepovedlo: Šimone Petře, miluješ mne?
  

 

Milí bratři a sestry,
  Jedno z možných vysvětlení dnešního evangelního příběhu je, že se učedníci zkrátka chtějí vrátit k tomu, co dělali předtím, než je Ježíš povolal. Ony tři roky, které s ním strávili, vypadají nyní jako uzavřená epizoda; to, nač vsadili svůj život, když zaslechli Ježíšovo volání a opustili svou práci a své rodiny, je nyní pryč. Co jiného teď mohou dělat, nežli to, co umí a čím se dříve živili? Možná to jediné, co jim z jejich životního období s Ježíšem zbylo, je teď jejich přátelství, vědomí, že spolu prožili několik intenzivních let, která je navždy spojila – i když, jak se domnívají, jejich Mistr a Pán už není. Půjdu lovit ryby, říká Petr, a ostatní přitakávají: I my půjdeme s Tebou. 

  To, co onu noc prožijí, jim ale ukáže s definitivní platností, že Ježíš opravdu žije. Ale nejenom to; v této příhodě vlastně symbolicky zakusí, že Ježíš byl v jejich životě přítomen vždycky, nejenom až od té chvíle, kdy jej potkali. Pán je právě tam, kam se vracejí – v domnění, že On tam ještě přítomný nebyl. Ukazuje jim, že už dávno byl v jejich životě; i tehdy, když o tom ještě nevěděli, když ještě konali svou běžnou práci rybářů, zděděnou od rodičů. A Petr v síle tohoto poznání může také znovu přijmout své nové povolání: Pas mé beránky, říká mu Ježíš, stejně jako mu předtím, při jiném zázračném rybolovu, popsaném v evangeliu podle Lukáše, řekl Neboj se, ode dneška budeš lovit lidi.
   Milí bratři a sestry, teď se přiznám k něčemu dosti osobnímu: v poslední době mám docela často sny o práci v laboratoři, i když jsem poslední pokusy dělal před více než dvaceti lety. Většinou jsou to trochu noční můry – například, že nemohu najít vzorky v lednici, protože nejsou označené. Často se pak Pána při ranní modlitbě ptám, jaký že to má smysl, když jsem svou bývalou práci už dávno pro jeho království opustil a ve svém kněžství jsem přes všechny těžkosti šťastný. Někdy přemýšlím o tom, jestli v tomhle smyslu netrpím nějakou podprahovou, zasutou nostalgií, která mne vlastně odvádí od mého kněžského zde a nyní. Ale možná to má právě týž smysl, jaký je i v dnešním Petrově příběhu.
   Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; říká se na začátku knihy proroka Jeremiáše. Pán je přítomný v celém našem životním příběhu, i v naprosto obyčejných věcech, i tam, kde jsme jeho přítomnost vůbec nevnímali, i tehdy, když jsme o něm vůbec nevěděli. A v síle poznání této jeho stále blízkosti v našich příbězích se jej pak můžeme učit nacházet a milovat – a také hledat jeho vůli v tom, co má přijít.