Slavnost Nejsvětější Trojice B 2024 

(kázání pro děti, které v Kohoutovicích poprvé přistupují ke svatému přijímání)

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ( ptej se ) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přika-zuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."



Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.



EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

___________________________________________________________

 Milé děti; Báro, Beatko, Víťo, Elizo, Eliško,

 Začnu dneska jednou osobní vzpomínkou. Bylo to hrozně dávno, před asi tak 45 lety, a byl jsem asi tak starý jako vy. Jeli jsme tehdy s mou třídou na školu v přírodě - byla v Rajnochovicích, v Hostýnských vrších. A pro mě to bylo první delší odloučení od mé rodiny: možná vám to přijde divné, protože vy už jste zvyklí jezdit už nějakou dobu na tábory se skautem, ale já to tak neměl. Prázdniny jsem většinou trávil v Pošumaví u babičky a dědečka, nebo jsme jeli někam na dovolenou s mámou (táta mi umřel na těžkou nemoc, když mi bylo pět). A bylo to tam moc prima - pamatuji si, že jsme byli tenkrát třeba v zoologické zahradě Lešná u Zlína, který se tehdy ještě jmenoval Gottwaldov. A hodně jsme si se spolužáky užili legrace. Jenomže se mi tenkrát hrozně stýskalo - a moc jsem se těšil zase zpátky domů do Brna. Těšil jsem se na mámu a na dědečka, který mi tenkrát nahrazoval tátu.

 Máte to taky tak? Určitě jsme rádi všude tam, kde je nám dobře, tam, kde nás to baví, kde jsme s kamarády. Ale stejně se při tom všem moc těšíme domů. Protože víme, že jsou tam ti, kteří nás mají nejradši: táta, máma a sourozenci. A vaši rodiče se taky určitě vždycky moc těší, až přijedete domů.

 Když jsme si povídali při přípravě o podobenství o milosrdném Otci, bylo to něco podobného: mladší syn chtěl z domu někam jinam; myslel si asi, že tam nemá dost svobody a že by si chtěl něco užít. Ale když opravdu odejde, tak potom rychle zjistí, že doma je doma, že nikde to nebude lepší než tam, kde jsou ti, co ho mají rádi.

 V dnešním evangeliu se Pán Ježíš po svém vzkříšení chystá odejít k Otci, ale zároveň ujišťuje své učedníky Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Říkali jsme si, jak s námi zůstává, kde všude se s ním můžeme potkat: ve slovu Písma; ve společenství lidí, kteří se mají rádi a jsou někde shromážděni v jeho jménu, jako my teď. Nebo v každém druhém člověku, zvlášť v tom, kdo je v nouzi a potřebuje naši pomoc. Taky ho můžeme potkat v našem srdci, když se dokážeme dobře soustředit při modlitbě. A nakonec v Eucharistii, kterou dnes poprvé přijmete.

 A když se takhle s Ježíšem potkáme, tak je naše duše nějak doma. Cítíme, že jsme s někým, kdo nás má rád. A protože nás Pán Ježíš má rád, tak touží po tom, abychom se s ním potkávali často. On je s námi vždycky, tak jak nám to slíbil. Ale my nemusíme být vždycky s ním; ne že bychom se před ním někam schovali, ale můžeme se mu vzdálit vnitřně - třeba tak, že se nám nechce moc modlit, nebo že se nám v neděli nechce na mši.

 Je pravda, že by se v neděli ráno daly dělat věci, které nás baví víc, než je mše svatá – například si přispat nebo koukat na Netflix. Jenomže pak je to, jako bychom nebyli doma – můžeme si užívat něčeho, co nás baví, ale pak zjistíme, že jsme vlastně smutní, že se nám stýská po někom, kdo nás má rád, a že zase chceme být s ním. A že se asi podobně stýská jemu.

 Tak vám, milé děti, moc přeju, abyste dnes poznali to, jak vás má Pán Ježíš rád, a abyste pak vždycky chtěli být s ním - jako on chce být s námi.

 

Slavnost Seslání Ducha Svatého B 2024

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. 

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

 ________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Máte rády chipsy, čokoládu nebo zmrzlinu? Těžko bychom mezi sebou asi našli někoho, kdo by je rád neměl. Jenže chipsy, čokoláda ani zmrzlina (aspoň ta smetanová se spoustou cukru) nejsou příliš zdravé, a nemůžeme je jíst moc často. Tak to můžeme zkusit třeba s ovesnou kaší. Ta je moc zdravá, mohli bychom ji jíst každý den. Ale máte ji rádi? Málokomu asi chutná víc než zmrzlina; mně tedy určitě ne.  

Ale, děti, máte rády ovoce - banány, třešně, hrozny nebo něco podobného? To nám všem určitě moc chutná, a navíc má ovoce výhodu v tom, že je taky zdravé. Svatý Pavel ve druhém čtení mluví o ovoci Ducha svatého – o lásce, radosti, pokoji a tak dále. A možná nám tím chce říci, že když budeme žít z daru Ducha svatého, náš život bude taky dobrý a zdravý- nejen pro nás, ale i pro všechny lidi, se kterými se setkáme.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme si společně z dnešního stolu Božího slova vybrat k zamyšlení jeden verš z evangelia: když Pán slibuje svým učedníkům dar Ducha, říká Až přijde On, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.

Bylo by velice snadné se domnívat, že právě to se beze zbytku a definitivně stalo během Letnic. Že učedníkům byl darován Duch svatý a s ním ona celá pravda; že se v tu chvíli zrodila církev, která pak v průběhu několika málo počátečních století definovala svou nauku o Bohu, o světě a o člověku; a že tedy od té doby nelze než se k tomu všemu stále vracet a nic neměnit. To by ovšem byl pohled velice statický, a vlastně nepočítající s tím, že Duch svatý byl, je a bude činný stále, až do konce časů. Ono uvedení do celé pravdy je stále orientováno do budoucnosti, je to vlastně trvalé uvádění do pravdy; platí pro nás, jako platilo všem generacím křesťanů před námi a bude platit i pro všechny generace po nás. Je to proces, který se završí až jednou na konci času.

Dějiny křesťanství nás v tomto smyslu dobře poučují. V mnoha momentech historie bylo třeba celou stavbu nauky víry nově promýšlet, neboť byla konfrontována s novým vědeckým poznáním. Můžeme si vzpomenout na začátek novověku, kdy se de facto zhroutil obraz světa, považovaný za pravdivý již od dob antického filozofa Ptolemaia. Původně se předpokládalo, že Země musí být středem vesmíru (a Jeruzalém pak středem země), protože se právě na Zemi Bůh stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých. Jenže díky Koperníkovi a Galileimu víme, že Země středem vesmíru není.

Později došlo k další podobné revoluci: před Darwinem se víceméně mělo za to, že stvoření vyšlo z Boží ruky tak, jak je kolem sebe vidíme nyní. Ještě v první polovině osmnáctého století velký švédský přírodovědec Carl Linné, zakladatel systematické biologie, napsal ve svém díle Genera Plantarum: Tolik je druhů, kolik jich na počátku stvořila nekonečná bytost. Jenže koncept evoluce života svědčí o tom, že Boží stvoření je proces, který neskončil, ale stále probíhá.

Žádná z těchto proměn našeho vidění světa však křesťanskou víru nepodkopala, i když se toho mnozí obávali nebo ještě obávají. Naopak – toto vše nás přivedlo k mnohem hlubšímu pochopení pravdy. Boží Duch stále koná to, co Ježíš slíbil: stále v tomto smyslu vede církev; dává ji stále nové a stále hlubší porozumění tomu, kdo je Bůh, co je svět a kdo jsme my lidé. A bude tak činit až do konce času, stále bude aktualizovat naše pochopení pravd víry, protože stále bude pokračovat i lidské poznání.

A totéž, na jiné rovině, můžeme vidět i na našich jednotlivých lidských příbězích. I zde nás Boží Duch uvádí - s léty zkušeností a prožitých životních událostí - do stále hlubšího sebepoznání. Máme-li otevřené srdce, můžeme s pomocí Ducha svatého číst v historii našeho života a stále lépe poznávat, kým vlastně jsme. Někdy takové poznání není příjemné - v kritických momentech života objevujeme často naši slabost, malověrnost a nedostatek lásky. Ale na pozadí toho všeho nám Boží Duch stále opakuje onu nejzákladnější a nejhlubší pravdu o nás: jsme Boží děti, milované bez podmínek.  

 

7. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl:
   "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání."
   Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

Žl 103 (102), 1-2. 11-12. 19-20ab Odp.: 19a
Odp.: Hospodin si zřídil na nebi trůn. nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Odp.
Hospodin si zřídil na nebi trůn a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, mocní silou, dbalí jeho rozkazů.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

   Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
    My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

EVANGELIUM Jan 17, 11b-19

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
   "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
   Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
    Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."

______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V dnešní scénce z biblických postaviček vidíme příběh z prvního čtení, kdy apoštolové chtějí doplnit své společenství o někoho, kdo by tam byl místo Jidáše. Muselo jich být dvanáct, protože to je symbolické číslo; kdyby jich bylo jen jedenáct, něco by nebylo v pořádku; asi tak, jako když se něco přišroubuje jen jedním šroubkem, i když by tam podle návodu měly být dva. A nového apoštola, Matěje, doplní pomocí losu. Vypadá to, že ten výběr nechali náhodě. Ale ve skutečnosti se napřed modlí: Pane, ty znáš srdce všech, ukaž nám, koho sis vyvolil ty. Pro apoštoly není výsledek toho losování náhoda, ale Boží znamení – protože Bůh je Pánem nade vším, co se děje.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se mnohokrát objevuje slovo svět, které je ve všech novozákonních spisech připisovaných svatému Janu klíčové, ale zároveň má dosti mnohoznačný význam. Můžeme se v souvislosti s ním vrátit ještě na jiná místa janovských novozákonních spisů. V první kapitole evangelia podle Jana, v takzvaném Prologu, se o vtěleném Božím Synu říká, že Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepřijal. A například ve svém Prvním listě, ve druhé kapitole, nabádá Jan své posluchače: Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a honosný způsob života - není z Otce, ale ze světa.

Samotný výraz svět má v řeckém originále jednoznačně pozitivní význam. Slovo kosmós - které máme v moderní době spíše spojeno s vesmírem - znamená něco krásného, uspořádaného, opak chaosu; tedy dobré Boží stvoření. Ne nadarmo má podobný kořen třeba slovo kosmetika, které evokuje upravenost a krásu.

Jenže druhý význam tohoto slova, tak jak je užívá svatý Jan, je jiný. Svět je pro něj prostředí, či spíš jakási obecná atmosféra, která víře, naději a lásce příliš nepřeje. Atmosféra, která svádí ke hříchu, nebo se staví ke Kristu a těm, kteří jsou jeho, vyloženě nepřátelsky.

Tento významový rozptyl slova svět, který u svatého Jana najdeme, jakoby naznačoval napětí, které v tomhle smyslu v našem křesťanském životě prožíváme. Máme být ve světě a svět milovat, ale zároveň ‚nebýt ze světa‘, tedy neřídit se podle jeho pravidel a hodnot. Můžeme si zde docela dobře představit dvě možné pasti, do kterých je možné se chytit. První z nich můžeme najít například ve vlivné knize Benediktova cesta, kterou před několika lety napsal americký křesťanský teolog Rod Dreher. Navrhuje v ní, aby se křesťané v sekulární a postkřesťanské euroamerické kultuře vydělili a založili si jakousi paralelní polis, subkulturu, ve které budou jen sami se sebou; jinak prý křesťanství v téhle části světa nemá šanci přežít. Inspirací mu byl přitom svatý Benedikt z Nursie, který byl ke konci pátého století znechucen prostopášností a rozmařilostí Říma, kde studoval; odešel pak do své samoty v horách a nakonec založil své klášterní společenství.

Druhá, opačná past je nasnadě: můžeme se tomuto světu úplně přizpůsobit, přijmout zcela jeho hodnotový žebříček a pravidla hry, a tak se stát křesťany jen podle jména; podle toho, že jsme kdysi byli pokřtěni, případně proto, že strávíme hodinu týdně na nedělní bohoslužbě.

Ježíš ale v dnešním úryvku evangelia, který je vlastně celý jeho modlitbou k Otci, neprosí za to, aby Otec vzal Ježíšovy přátele ze světa. Prosí, aby je ochránil od zlého. Můžeme zůstávat v srdci světa, ale přitom plně patřit Kristu. Boží Duch, jehož vylití za týden oslavíme, nám dá sílu, abychom toto napětí našeho křesťanského života trpělivě vydrželi.

 O šesté neděli velikonoční jsem mimo naši farnost. Ke kázání z roku 2021 se můžete vrátit zde.