11. neděle v mezidobí A 2023
1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se
na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory:
"Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co
jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k
sobě.
Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu
zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá
země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."
Žl 100 (99), 2. 3. 5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho
s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a
stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá
jeho věrnost.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 5, 6-11
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za
bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se
ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus
umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni
skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme
byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě
znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba
ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože
skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.
EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli
vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je
sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou
žeň!"
Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad
nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný
Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a
Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon
Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi
pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k
ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské
království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte
malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."
___________________________________________________________________
Místo slůvka
pro děti bude dnes vyhodnocení celoroční aktivity Rytíři Pána Ježíše/Dvorní dámy
Panny Marie
Milí bratři a sestry,
Přišel mi onehdy do zpovědnice
u kapucínů, kde jsem zrovna seděl v rámci stálé zpovědní služby, pán ve
vyšších středních letech a vykonal si po dlouhé době svátost smíření. Pokud
jsem jej správně pochopil, přišel tam spíš kvůli tomu, že je to přece čas od
času povinnost. Ve vyznání mi mezi jiným řekl, že nejhorší lidi, které kdy
v životě potkal, byli ti, kteří chodili do kostela.
Měl jsem velkou chuť se ho
zeptat, jestli se tedy on sám jako praktikující katolík považuje za výrazně
lepšího, než ti ostatní, ale spolkl jsem to, protože, co se týče napomínání
bližních, nejsem moc odvážný. Dotyčný přece jen nějakou sebereflexi předvedl, a
tak jsem mu dal rozhřešení s lehkým úsměvem na rtech a s myšlenkou
na knížku, kterou jsem velmi dávno četl.
Už si nepamatuji ani název ani autora; vzpomínám si jen na to, že obsahovala
humornou příhodu z jedné zpovědnice kdesi v Irsku či Spojených státech,
nevím, jestli vymyšlenou či skutečnou. Bodrý zpovědník řekl jistému
penitentovi, který viděl spíš hříchy druhých než svoje: tak se za pokání
pomodlete jeden desátek růžence ke svému neposkvrněnému početí!
Vzpomněl jsem si právě na toto,
když jsem pročítal jmenný seznam Ježíšových dvanácti učedníků z dnešního
evangelia. Není to jen suchá informace, abychom věděli, jak se Ježíšových
Dvanáct jmenovalo. Za každým jménem je význam a příběh, každé jméno nějak
hovoří - a dobovému židovskému posluchači Ježíšových slov to muselo být mnohem
zřejmější než nám dnes. Když čteme ta jména a vzpomínáme na role jednotlivých
apoštolů v jejich společném příběhu s Ježíšem, je nám jasné, že tohle
prvotní společenství církve na tom bylo zcela podobně, jako kdykoli potom a jak
je na tom i dnes. V rámci církve jsou bezproblémoví jen dva - Pán Ježíš a
jeho Matka.
Šimon Petr je cholerik a
mluvka, který slibuje, že za Ježíše položí život, ale pak se k němu bojí
přiznat před obyčejnou služkou. Šimon Kananejský - Horlivec - je náboženský
fanatik, který by rád ustavil Boží království v Izraeli násilím. Jan a
Jakub Zebedeovi jsou na paralelním místě u Marka nazýváni Boanerges - Synové
hromu, což zřejmě nějak svědčí o jejich povaze. Tomáš a také Bartoloměj -
pokud je totožný s Natanaelem u svatého Jana - jsou zase skeptikové (Dokud
neuvidím, neuvěřím! Co může z Nazareta vzejít dobrého?). Matouš je
strukturální hříšník, v očích zbožných Izraelitů se vzdaluje Hospodinu už
tím, že vykonává povolání celníka. A Jidášův příběh končí tragicky.
Asi se mnozí z nás můžeme
v některém z Dvanácti typově najít. A také si můžeme docela dobře
představit, jaké muselo v tomto společenství být pnutí, názorové
rozdělení, jaká tam musela být touha některých ze společenství odejít a založit
si nějaké jiné, vlastní: jen pro ty, s nimiž souzním, kde bude panovat
názorová jednota a harmonie.
Evangelium dnešní neděle však
zároveň ukazuje, co má tahle tak různorodá skupina lidí vlastně společného. Na
bázi nějakých společných lidských zájmů či sympatií by se nikdy nedali
dohromady. Nejsou spolu proto, že by si padli vzájemně do oka, názorově a
lidsky se shodli a vytvořili si svůj přátelský kroužek, klub, nebo - být to dnes
- třeba skupinu na Facebooku. Jsou spolu proto, že si je Ježíš sám povolal a že
jim dal úkol hlásat přicházející Boží království.
Je to velmi důležité a aktuální
poselství pro dnešní dobu, kdy vnímáme ve společnosti i v naší církvi
hluboké rozdělení. Stále máme tendenci se nějak vymezovat vůči druhým: pokud se
týče třeba církve, dělíme se s oblibou na konzervativce a liberály, na
tradicionalisty a progresisty, nebo dokonce na přehánějící fanatiky, kteří považují dnešní svět za totálně nepřátelský a nevidí znamení doby - či na druhé
straně na ty, kteří jsou vlažní a přizpůsobují se duchu tohoto světa. A všechno
to používáme jako nálepky, s přídavným jménem ,zlý‘ nebo ‚dobrý‘, podle
toho, ve kterém názorovém táboře se právě sami nacházíme. A zapomínáme přitom
na to podstatné, že si nás všechny do své církve povolal Ježíš, abychom svorně druhým svědčili
o Otcově lásce, o tom, že jsme milované Boží děti. Pokud se pokusíme trochu
uzávorkovat rozdíly a vidět ono důležité, můžeme být jasným znamením tak
potřebné jednoty v našem rozděleném světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat