Slavnost Nejsvětější Trojice C 2022

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."

Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel ve druhém čtení říká, že Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Co myslíte, děti, je Boží láska něco jiného než Duch svatý? Není. Duch svatý je Boží láska, láska, kterou Bůh Otec miluje do věčnosti Syna - a tím, že se Syn stal člověkem, tak je tahle láska darovaná všem lidem.

Milí bratři a sestry,

Ač je dnes slavnost Nejsvětější Trojice, v textech ročního cyklu C je hlavní důraz zaměřen na osobu Ducha svatého. Ježíš v evangeliu říká: Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Velice podobnou výpověď najdeme v evangeliu podle Jana o dvě kapitoly dříve: Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.

Toto ‚učení všemu‘ a ‚uvedení do celé pravdy‘ můžeme chápat především jako osvícení rozumu, abychom porozuměli pravdám víry, chápali smysl Písma svatého nebo i životních událostí, které nás potkávají. Nicméně v dnešním druhém čtení se hovoří o něčem, co ještě rozšiřuje význam onoho učení a uvádění do celé pravdy, které v nás Duch svatý působí. Apoštol Pavel píše Římanům, že se chlubíme i souženími, protože soužení plodí vytrvalost, vytrvalost plodí osvědčenost a osvědčenost naději. Myslím, že lidsky viděno to příliš nedává smysl. Kdo je sám ze sebe tak statečný a plný víry, že by se radoval z něčeho zlého, co na jeho život dolehlo? Víme moc dobře, že velké soužení zdaleka ne vždy plodí vytrvalost, že dokáže člověka zlomit, že jednou pohár trpělivosti přeteče a řekneme si, že už toho máme dost. A tak se celý ten řetězec přerušuje, soužení neplodí vytrvalost, ani osvědčenost, ani naději. Máme dojem, že jsme v koncích, že jsme selhali, že nejsme tak silní, jak jsme si mysleli; a žádný pozitivní výhled do budoucna se nekoná.                                                                                                                              

Přesto se svatý Pavel opovažuje říci, že naděje neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého. Možná právě tehdy, když si uvědomíme, že nám naše soužení přerostlo přes hlavu, můžeme nejsilněji zakusit že máme dar Ducha, Utěšitele, Ducha vytrvalosti a síly, Ducha radosti a naděje. Není v lidských silách, abychom se radovali ze soužení a abychom byli v soužení vytrvalí a plní naděje. Ale Duch svatý je ten, který nás tomu učí, který nás uvádí do celé pravdy o tom, že přes všechno jsme opravdu milované Boží děti. A že to, co se nám děje, má smysl a že je to cesta ke spáse. Že můžeme mít naději i tam, kde lidsky už žádná neexistuje. Jen je třeba neuzavírat tomuto Daru Otce i Syna své srdce.