16. neděle v mezidobí B 2012

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    "Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.
   Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
   Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
   "Hle, blíží se dni - praví Hospodin kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.
    To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."


Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ Ef 2, 13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
    Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
    Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
    A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.


EVANGELIUM Mk 6, 30-34

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
    Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
    Když ( Ježíš ) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Základním tématem dnešních liturgických čtení je obraz Boha jako pastýře. Příliš se nám, současným lidem, nelíbí. Nechceme být tupé stádo, žárlivě si střežíme naši individualitu a  směřování svého života, chceme si hledat pastvu-tedy život-pokud možno nezávisle a nenechat se nikým do ničeho manipulovat. Často je tomu tak oprávněně, na základě špatné zkušenosti s druhými lidmi, kteří bolestně zklamali naši důvěru.

Chtěl bych se proto nyní blíže zamyslet nad dnešním žalmem, neboť pohled starozákonního žalmisty je naprosto opačný než pohled postmoderního člověka. Nechme se jím oslovit, podívejme se na věci z jeho perspektivy.

Pro autora žalmu 23 znamená Boží vedení jistou cestu k životu. Nedokáže si představit nezávislost na Bohu - ví, že by byl nejen vysílený a skleslý, jako onen zástup z evangelia, ale že by život ztratil zcela. Boží vedení, Boží pastva mu dává všechno potřebné pro život, dává jistotu  a útěchu jeho duši. Kdyby se vydal na cestu sám, upadl by brzo do nedostatku a jeho duše by trpěla, trhána vnitřními rozpory a různým protichůdným tíhnutím.

Autor žalmu také ví, že Bůh ho vede cestou, která končí na správném místě. Neznamená to, že je to vždycky idyla. I když Bůh vodí po správných cestách, občas se může vyskytnout temnota rokle, kde člověk nevidí na cestu a bojí se toho, co na něj doléhá. Avšak pokud je Bůh přítomen i v této temnotě, pak se člověk nemusí bát jít dál ani za těchto okolností.

Nejparadoxnějším a pro nás nejnepochopitelnějším tvrzením žalmu jsou zřejmě slova o kyji a holi. Jak může být útěchou úder nějakým nástrojem, který nás někam násilím vrací? Žalmista to však přesně takto vnímá: je si vědom, že občas potřebuje být vrácen na správnou cestu, třeba i mírným násilím-opět v logice toho, že kdyby jej pastýř nechal být, zaběhne se a zemře.

Závěrečný obraz hostiny a Hospodinova domu odkazují na cíl cesty toho, kdo se nechal Bohem vést. Je to život v Boží přítomnosti, život navěky. Bůh jako Pastýř vede své stádo cestou k životu. Důvěra v tuto skutečnost je předpokladem toho, abychom se rozhodli se nechat vést. Stojí vždy na začátku cesty a pak na každém jejím kroku. Máme vlastně jen dvě možnosti-buď zcela důvěřovat, že putování pod Božím vedením opravdu vede k plnosti života a lásky, domů, tam, kam nakonec touží každá lidská duše. Nebo nedůvěřovat, a v tom případě nezbývá než vydat se na cestu sami.