3. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Čtení z knihy Nehemiášovy.
    Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
    Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: "Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
    Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"


Žl 19(18),8.9.10.15 Odp.: Jan 6,63b
Odp.: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Nechť se ti líbí slova mých úst, i smýšlení mého srdce, Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,12-30

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
    Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich?
    Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!"
    Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.
    Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?


EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
    Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
    Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
    "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."
    Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty jsou zvláštní tím, že vlastně hovoří samy o sobě – tedy přesněji řečeno o Božím Slově a o tom, jak se stává skutečně živým Slovem, které člověka proměňuje a znovu tvoří.

Největší evangelický teolog 20 století, Karl Barth, když sledoval dění spojené s II. Vatikánským koncilem, prohlásil, že ho na něm nezaujala ani tolik otevřenost církve ke světu, jako ke slovu Bible. Koncil znamenal velké zvětšení prostoru pro Boží slovo v liturgii a katoličtí křesťané začali objevovat čtení samotné Bible. Přesto se zdá, že stále dostatečně síly Božího Slova nevyužíváme, a často jsme před ním na rozpacích.  Lámeme si hlavu se složitými pasážemi, nejsme schopni pochopit význam dlouhých výčtů jmen  nebo míst, která jsou naprosto nepochopitelná. Často pak na čtení z Písma rezignujeme s tím, že na to nemáme dostatečné vzdělání a čas.                                                                                  

Na tom všem je jistě kousek pravdy, avšak právě v dnešních čteních můžeme objevit jedno podstatné poučení: Při čtení či slyšení Božího slova musí být přítomný a činný Duch svatý. Tak jako dával svatopiscům inspiraci pro to, aby napsali všechno to, co Bůh chtěl v Písmu pro naši spásu mít, tak také otvírá smysl Písma pro ty, kteří je ve víře slyší nebo čtou. Bez asistence Ducha svatého by se z Písma stala mrtvá litera, spisy zajímající literární historiky a zralé na uložení do archívů.

V prvním čtení se tato skutečnost objevuje samozřejmě jen v náznaku, neboť jsme ještě v prostoru Starého Zákona. Kněz Ezdráš má předčítat ze Zákona ve chvíli, kdy se po návratu z babylónského exilu obnovuje v Jeruzalémě bohoslužba. Před čtením z Božího Zákona Ezdráš velebí Hospodina a všechen lid se mu klaní. Tímto způsobem otvírají Hospodinu v dané chvíli prostor, Písmo se čte v Boží přítomnosti a Hospodin může být v tu chvíli činný. Písmo se čte a zároveň vykládá, a tak lid pochopí, co se čte. A Slovo na ně má velmi silný účinek, poznávají hlubinu svého odklonu od Boha, která je nakonec přivedla do babylónského zajetí. Po pláči, který je katarzí, očištěním, pak nastává radost z Hospodina, z jeho lásky a odpuštění.

V 1 listě Korintským se mezi řádky ukazuje další rozměr vztahu Božího slova a společenství církve: jednotliví členové církve dostávají různá charismata, aby z toho mělo prospěch celé tělo. I když svatý Pavel hovoří o umění výkladu mluvení cizími jazyky, platí to jistě i o výkladu Písma svatého: některým dává Duch svatý schopnost vykládat Písmo, aby je ostatní lépe pochopili a nechali se jím přetvořit.

Nakonec v Lukášově evangeliu vidíme Ježíše,  jak v síle Ducha káže v galilejských synagógách, a jeho kázání je účinné, lidé ho chválí. Poslední věta dává zároveň klíč ke čtení celého Písma: Je to první z Ježíšových výroků, kterými Písmo vztahuje na sebe. Kdo čte Písmo v Duchu svatém, poznává, že celé Písmo svědčí o Ježíši. Už se zde naznačuje to, co se projeví naplno na konci Lukášova evangelia při setkání Vzkříšeného s učedníky putujícími do Emauz.  Učedníci jsou smutní a zmatení, nechápou smysl událostí, kterými prošli, nepoznávají ani Pána, který se k nim připojí. Ježíš jim však po cestě vykládá, co se v každé části Písma na něho vztahuje. A jejich smutek a nepochopení se úplně promění, takže mohou říci: Což nám srdce nehořela, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám Písma?

Kéž tedy i nám dá Duch svatý, abychom ve slyšení Slova rozpoznali Vzkříšeného a naše srdce se rozhořela.