Tento týden budeme v kostele číst pastýřský list našeho otce biskupa. Takže jsem si dal, co se týče přípravy kázání dnes pauzu. Zde je kázání na stejné texty z roku 2012.

1. neděle postní 2012 B

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15
Boží smlouva s Noemem zachráněným od potopy.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuj i mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.


Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22
Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní !
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která ( tehdy byla ) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by ( křest ) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.


EVANGELIUM Mk 1, 12-15
Byl pokoušen od satana, a andělé mu sloužili.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

Milí bratři a sestry,

  Pokud bychom si jen letmo prolistovali  knihu Exodus, můžeme si připomenout, jak lid Izraele prožíval putování pouští - je to neustálé provizorium, které však nebere konce, číhá tam na každém rohu nebezpečí, není voda a jídlo, periodicky dochází ke vzpourám, lid je unavený a otrávený a touží po egyptských jistotách. Přitom je však vždy velmi konkrétně přítomen Hospodin, který svůj lid neopouští a jde před nimi v podobě oblakového sloupu.  Ježíš nyní prožívá tuto situaci znovu - poté co prošel vodou Jordánu, jako Izraelský lid Rudým mořem, ocitá se na poušti, pokoušen od satana, ohrožen divokou zvěří, ale zároveň pod ochranou andělů.

Hned první slovo dnešního evangelia nám říká, jaký je důvod Ježíšova pobytu na poušti. Nejde o jeho lidské rozhodnutí, ani tam nezabloudil nešťastnou náhodou-byl tam vyveden Duchem Božím, kterého přijal při křtu v Jordánu. A dokonce, pokud bychom chtěli více doslova přeložit řecké sloveso ekballei, tam byl Duchem uvržen. Tentýž Duch svatý, o němž každou neděli vyznáváme, že je Pánem a Dárcem života, onen Duch, kterým Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, Boží život, vrhá Ježíše do místa, kde je život v radikálním ohrožení. 

Cílem pobytu na místě ohrožení života je tedy paradoxně jeho záchrana- to je zároveň výpovědí 1. i 2. čtení, ačkoli v Noemově příběhu  je život ohrožen právě opačně než na poušti - místo nedostatku vody je jí tolik, že se v ní člověk může utopit. Oba dva extrémy odpovídají životnímu pocitu lidu starého Izraele, který měl zkušenost s vyprahlostí pouště, ale zároveň také strach z nesmírných vod Středozemního moře, proto také nikdy nepěstoval mořeplavbu-žil vždy tam, kde vody nebylo ani příliš málo, ani příliš mnoho.

   Noe a jeho rodina procházejí ohrožením vzedmutého moře, podobně jako vyvolený národ prochází ohrožením pouště. Po odeznění nebezpečí - opadnutí vod - získávají život, a to v novém, kvalitativně jiném smyslu, než byl onen předtím, což je vyjádřeno novou smlouvou s Hospodinem. Ve druhém čtení se potom toto vše vztahuje ke skutečnosti křtu.

Logika postu, který prožíváme my, je táž - projít místem ohrožení života pod Božím vedením k jeho plnosti. A v jistém smyslu lze toto putování rozšířit na celý náš křesťanský život zde a nyní, nejen v postní době. I my často zažíváme vyprahlost, pocit Boží nepřítomnosti, dobu, kdy ‚nás omrzí být stále na cestě‘, prudké pokušení vzdát jakýkoli sebezápor a přizpůsobit se, žít si pohodlně a příjemně, jako by Boha nebylo, jako většina ostatních lidí, a neřešit velké a hluboké otázky života. Je třeba přitom - jsme -li jako Ježíš na poušti pokoušeni zlým a ohrožováni dravou zvěří - nezapomenout na přítomnost andělů, na to, že v této pustině je Bůh s námi a že nás vede k životu, že také náš pobyt na poušti je z Ducha svatého, který je dárcem života. Jen tak bude mít naše putování smysl, nebude to samoúčelné sebetrýznění nebo důvod k zatvrzelosti srdce a povýšenosti vůči těm, kteří žádnou askezi a duchovní boj nechtějí či nemohou praktikovat. Necháme-li se vést Duchem, který nám nyní dává putovat pouští, dojdeme k životu, neboť on je sám je Boží Život.