Slavnost Ježíše Krista Krále B 2024

1. ČTENÍ Dan 7, 13 - 14

Čtení z knihy proroka Daniela. 

   Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu.
   Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, u ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.



Žl 93 ( 92 ), 1ab. 1c-2. 5 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností, oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Odp.
Dal světu základ, že nezakolísá. Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti.
Odp.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 1, 5-8

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana. 

   Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu bud' sláva a vláda na věčné věky! Amen.
   Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
   Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.



EVANGELIUM Jan 18, 33b-37

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
   Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
   Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

------------------------------------------------------------------------------------------------

 Slůvko pro děti:

 Milé děti, jak řídí třeba paní ředitelka naší školu tady v Žebětíně? No, napřed vystudovala vysokou školu, aby se mohla stát paní učitelkou, pak učila, pak ji zvolili za paní ředitelku - a ona tím pádem má pravomoc třeba vyhlašovat ředitelské volno, nebo se starat o to, aby škola měla třeba dost peněz nebo učebních pomůcek, nebo něčeho podobného. Samozřejmě na to má tým lidí, pana zástupce, paní ekonomku, paní učitelky a pány učitele, ale protože je ředitelka, tak nakonec důležitá rozhodnutí má na starosti ona. Něco podobného jsou naši páni starostové – obyvatelé Žebětína nebo Kohoutovic si je zvolili, a tak oni teď mají pravomoc a zodpovědnost řídit, jak to u nás v Žebětíně nebo v Kohoutovicích bude fungovat: třeba co se musí postavit nebo opravit. Zase, nejsou na to sami, ale důležitá rozhodnutí musejí udělat oni.

 Ale jak vládne Pán Ježíš? Dost jinak. Jediná jeho moc je to, že v Něj opravdu uvěříme, v srdci si Ho zamilujeme  - a budeme naslouchat, co nám říká, a jednat podle toho.

 

 Milí bratři a sestry,

 V rozhovoru Piláta a Ježíše v dnešním evangeliu dochází vlastně ke konfrontaci království tohoto světa a toho, co Ježíš již od počátku své veřejné činnosti (a ještě před ním Jan Křtitel) nazývá Božím královstvím.

Pilát je místodržící římské provincie Judea - tedy reprezentant římského císaře, vládce téměř celého tehdy známého světa. Má za sebou vojenskou, správní a ekonomickou moc. V dnešním úryvku evangelia podle Jana se Pilát chová – dnešním jazykem řečeno – zcela profesionálně; přesně tak, jak mu to z moci jeho úřadu přísluší. V jím spravované provincii došlo k incidentu, který je třeba vyřešit, aby byl klid a pořádek. Vznikl spor, který je třeba řádně rozsoudit, a pokud to bude nutné, potrestat viníka. Pilát nemluví a nejedná za svou vlastní osobu, ale právě jen z titulu své funkce místodržícího. Když se ho Ježíš zeptá poněkud osobně: Říkáš to sám za sebe, nebo ti to řekli o mně jiní?, Pilát nevyjadřuje svůj vlastní názor, ale pokračuje ve výslechu: Copak jsem já Žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?

 Právě na pozadí těchto Pilátových slov a činů, zcela řízených logikou tohoto světa, se ukazuje, jak je Ježíšovo království úplně jiné, jak opravdu z tohoto světa není. Ježíš nemá vůbec žádnou moc. Nemá u sebe ani svých Dvanáct. Ti by bojovali, kdyby Ježíšovo království bylo z tohoto světa; a Petr se o to v Getsemanské zahradě při Ježíšově zatčení koneckonců pokoušel. Jenže teď se všichni rozprchli.  Za chvíli bude Ježíš vydán na potupnou smrt. A přece – nakonec o sobě se vší důrazností a bez jakýchkoli pochyb prohlašuje: Ano, já jsem král, já jsem se proto narodil a proto přišel na svět. A pak, v poslední větě dnešního úryvku, Ježíš objasňuje, co je podstatou Jeho království. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. Ježíšovo království je vnitřní skutečnost, rodí se v lidských srdcích z víry v Krista a ve slyšení a přijímání Jeho slova.

 Bratři a sestry, moc nerad hovořím o tématech spojených s politikou, protože to často vede k rozdělení, frustraci a naštvanosti. Rozhodně bych při naší nedělní meditaci nad texty Písma raději hovořil o něčem jiném. Jenže si právě dnes nemohu pomoci. Srovnání podstaty oněch dvou království – království tohoto světa a království Ježíšova – nám totiž odhaluje, jak je nebezpečné a nakonec destruktivní pokoušet se Krista s Pilátem nějak smiřovat; tedy snažit se Boží království a jeho hodnoty prosazovat nikoli skrze svobodné vnitřní přesvědčení a jím motivované jednání lidí obrácených ke Kristu a slyšících Jeho slovo, ale prostředky světské moci.  Myslím, že o tom jasně svědčí i několik příkladů z posledních let.

 U našich severních sousedů v Polsku místní církev masivně podporovala stranu Právo a spravedlnost v letech, kdy byla u moci. Slibovala si od této vlády větší prosazení křesťanských hodnot ve společnosti. Právo a spravedlnost ovšem již v Polsku nevládne, a jediný efekt, který toto podivné spojenectví přineslo, je rapidní odklon zejména mladých lidí od církve. Někdejší katolické Polsko je v současné době snad nejrychleji se sekularizující zemí v Evropě.

 Ve Spojených státech zase mnoho křesťanů - hlavně z řad evangelikálních církví - oslavuje nově zvoleného prezidenta málem jako Mesiáše, který zachrání Ameriku před zhoubnými následky levicových ideologií. Jenže právě tímhle oni sami ze svého křesťanství činí zrovna takovou ideologii, jen na opačné straně politického názorového spektra.

 A vůbec nejsmutnější příklad je patriarcha Kirill a jím vedená ruská pravoslavná církev, podobně vyprodaná a proměněná na ideologickou podpůrnou organizaci zločineckého režimu Vladimira Putina – paradoxně úplně stejně, jako byl v minulém století pro vládce Sovětského svazu a celého východního bloku podpůrnou ideologií marxismus-leninismus, pro nějž ovšem náboženství představovalo opium lidu. Při vzpomínce na úžasné duchovní bohatství křesťanského Východu a na otce kardinála Tomáše Špidlíka, který je svým dílem vlastně otevřel západní církvi, je mi skoro do pláče. Krása ikon Andreje Rubljova, příklad života světců, jako byl třeba Serafim ze Sarova, teologie a filozofie velikánů typu Vladimíra Solovjova, Nikolaje Berďajeva a mnoha dalších; to vše jako by teď bylo naprosto znevěrohodněno a zdiskreditováno.

 Ježíšovo království není a nebude z tohoto světa. Ježíšova moc není žádná jiná, nežli moc lásky, kterou k sobě přitahuje lidská srdce. Boží království se rodí v našem nitru. Nechme je tam růst a rozvíjet se; bez berliček, pocházejících z tohoto světa. Pokud se k nim uchýlíme, růst Božího království nakonec vždycky zabijeme, nebo alespoň vážně poškodíme. Nemusíme se bát, že bez prostředků tohoto světa bude Boží království bezmocné – ono je Boží, ne lidské.