Slavnost Seslání Ducha Svatého B 2018 

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
     V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky." 


Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30
Odp.
Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo Aleluja. 

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp. 


2. ČTENÍ Gal 5, 16-25 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! 


EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel mluví ve druhém čtení o ovoci Ducha svatého - je to láska, radost, pokoj a všechno další, co v tom seznamu následuje. Duch svatý v nás tohle všechno způsobuje, asi jako když na jabloň svítí sluníčko a prší, aby mohla vykvést a nasadit jablíčka. Jenže kdo máte doma ovocnou zahradu, tak víte, že je ještě potřeba se o stromy starat-stříkat je proti škůdcům, nebo je trochu prořezat. A tak o to, abychom ovoce Ducha přinášeli, se taky musíme trochu starat a snažit i my.

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty hovoří zejména o tom, co Boží Duch působí v člověku, nebo lépe řečeno k čemu člověka uschopňuje. V prvním čtení ze Skutků apoštolů je to především svědectví: učedníci hovoří působením Ducha svatého o mocných Božích skutcích, tedy o spáse, a hovoří o tom tak, že tomu všichni přítomní rozumějí. V listě Galatským je to zase dar dobrého života podle Boží vůle; v lásce, radosti, pokoji, shovívavosti a všech dalších charakteristikách proměněného života, které nazýváme plody Ducha. A nakonec v evangeliu Ježíš říká, že Duch svatý uvede učedníky do celé pravdy - zde je nejvíc přítomný rozměr poznání, vnitřního pochopení pravd víry. Duch svatý nám dává chápat a přijímat pravdy víry, které nás naučili rodiče nebo ti, kdo měli na starosti naši náboženskou výchovu - je to trochu jako s nějakým poznatkem třeba z matematiky nebo fyziky, který nás mohou naučit ve škole odříkat nazpaměť, například jako rovnici; ale dokud nám to v hlavě ‚nesepne‘, prostě to nechápeme.

Ono uvede vás do celé pravdy ale obsahuje mnohem víc než jenom pochopení, vlastně to zahrnuje všechno, co již bylo řečeno, svědectví i život. Můžeme v té větě zahlédnout obraz cesty, kdy se celý člověk, nejenom jeho rozum, přemístí do prostoru pravdy. Jinak řečeno, Duch svatý nám dává, abychom pravdu nejen chápali, ale abychom byli v ní, uvnitř ní, abychom v ní žili. Pokud mám vnitřní pochopení pravdy, mám jistě i dobrý důvod podle pravdy jednat - jenže to samo o sobě nestačí. Víme velmi dobře, co všechno nám mnohdy brání udělat něco dobrého, i když jsme o dobrotě a správnosti té dotyčné věci naprosto přesvědčeni: je to náš strach, pohodlnost či jen zaběhané vzorce chování. Můžeme si například vzpomenout, kolikrát jsme se neodvážili o naší víře svědčit před někým, kdo zrovna v tu chvíli potřeboval evangelium slyšet a my jsme to věděli - třeba proto, že byl v těžké životní situaci a ztrácel smysl života. Nebo kolikrát jsme stáli před jasnou volbou něčeho, co by přineslo mnoho dobra, ale neudělali jsme to, protože by nás to něco stálo. Je to přesně to, o čem se opět hovoří v listě Galaťanům: Tělo touží proti duchu, takže neděláte, co byste chtěli.

Boží Duch nám tedy dává dar zůstávat v pravdě a lásce, stejně jako Ježíš. Celé svědectví evangelia je o Ježíšově zůstávání v pravdě a lásce, celou jeho bytostí, i když ho to nakonec stojí život. Přesně totéž nám ukazují v celých dějinách církve mučedníci - ne náhodou se červená liturgická barva používá mimo dneška i při jejich svátcích a památkách. My máme slovo mučedník spojené s fyzickým utrpením a neradi ho slyšíme, ale původní význam slova martyr je spíš svědek. Mučedník stojí v pravdě a lásce, i když ho to stojí život, a tím svědčí o přítomnosti a působení Ducha svatého. Duch svatý jediný může k něčemu takovému uschopnit, protože jinak by musel zvítězit sebezáchovný instinkt.

Dnes si připomínáme a zpřítomňujeme vylití daru Ducha svatého na celou církev a celý svět. Kéž nám dá tento dar Otce i Syna zůstávat v pravdě a lásce, v našem všedním dni, i kdybychom vypadali v očích tohoto světa podivně. Úryvek listu Galatským končí větou, kterou můžeme skončit i teď: Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme.